Základní škola se nachází uprostřed Jihomoravského náměstí v klidném prostředí malého sídliště v Brně-Slatině. Součástí příspěvkové organizace je od roku 2001 pětitřídní mateřská škola. Základní škola je úplná sídlištní škola, uvedená do provozu v roce 1985.
Základní škola je fakultní školou Masarykovy univerzity Brno.
Byl školní projekt v rámci etické výchovy.
V letošním školním roce se na ZŠ a MŠ Brno, Jihomoravské náměstí 2 začala vyučovat etická výchova. V rámci tohoto předmětu strávili žáci 8. A dva po sobě jdoucí listopadové dny v Ústavu Kociánka společně s tamějšími dětmi. Cílem bylo sblížit dva od sebe odlišné světy. Náplní celého dne bylo společné nacvičení divadelního představení s názvem CIRKUS KOCIÁNO. Celodenní snažení a nacvičování bylo završeno veřejným vystoupením v prostorách zdejšího divadelního sálu. Po prvotních pocitech nejistoty se obě skupinky spřátelily. Pro mnoho našich žáků to byla nezapomenutelný zážitek a věřím, že si z tohoto dne odnesli nejen dobrou náladu, ale i spoustu zkušeností. Bylo velice příjemné pozorovat, jak se dva různorodé světy spojují v jeden.
Dne 25. 11. jsme navštívili Ústav pro tělesně postiženou mládež Kociánka. Naším úkolem bylo nacvičit s dětmi z Kociánky divadelní vystoupení, které se jmenovalo CIRKUS KOCIÁNO. Bylo hodně možností, co se naučit a kým se v cirkuse stát. Mohli jsme být kouzelníky, klauny, krotiteli nebo mít další super funkce. Nebyli jsme tam sami, byli tam s námi děti z Kociánky a také Zdeňka, Matěj a Teo. Tamější děti byly super, hrozně hodné a obětavé. Pracovalo se mi s nimi výborně, super, prostě báječně.
Když jsem je uviděla, byl můj první pocit hrozný. Nevěděla jsem, co mám dělat, co říkat, měla jsem strach. Byla tam s námi Martinka a ta byla úžasná. Hned ze začátku nás bavila a pořádně to tam rozjela. Najednou ze mě všechen strach opadl. Mým nejkrásnějším zážitkem bylo, když jsme všichni po skončení představení byli na pódiu a společně se smáli a byli šťastní. Také si mi moc líbilo, jak jsme celé vystoupení nacvičovali. Celý den rychle utekl a nastal čas rozloučit se, což pro mě bylo hodně nepříjemné. Nikam se mi od těch „suprových“lidínechtělo, chtěla jsem tam zůstat. Byla jsem tam tak šťastná, zapomněla jsem na všechny problémy, protože nebyl čas, myslet na něco jiného než na to, jak jsou ty děti super a jak je mi s nimi dobře. Ten den jsem si uvědomila, že lidi na vozíku se od nás ničím neliší, a to, že mají nějakou vadu, nemění nic na tom, že jsou fajn. Celý den se mi moc líbil a hodně jsem si to užila. Děkuji paní učitelce, že nás tam vzala a že díky ní jsem poznala úplně skvělé lidi.
Na Kociánce jsme byli 24. 11. a musím přiznat, že to byl skvělý den. Ráno jsme se seznámili s dětmi z Kociánky prostřednictvím her. Poté jsme začali nacvičovat divadelní představení pro rodiče našich nových kamarádů, pro jejich vychovatele a známé. Kromě dětí a paní učitelky Kolářové tam s námi byli i Zdenka, Matěj a Teo. Děti byly v pohodě, stejně jako my. Myslím si, že kdybych je znal déle, ani by mi nepřišlo, že mají nějaké postižení. Pracovalo se mi s nimi dobře, ale bál jsem se hodně věcí říct, aby se neurazili. Nejsilnějším zážitkem pro mě byl malý Rubínek, protože na tom byl nejhůř. Měl jsem radost z toho, když se začal smát. Docházelo mi, že já a moji blízcí máme velké štěstí, že na tom nejsme jako oni. Když jsem se s Rubim loučil, říkal jsem si, že je škoda, že ho už asi neuvidím. Myslím si, že mu ale asi největší radost udělalo, když jsme si spolu povídali o pohádkách a o tom, jaká čokoláda mu chutná víc, jestli oříšková, mléčná nebo bílá.
Na Kociánce jsme se seznámili s postiženými dětmi. Měla jsem z toho trochu zvláštní pocit a bála jsem se. Nevěděla jsem, jak se k dětem chovat a co jim říct. Naším cílem bylo secvičit společně cirkus. Každý mohl dělat něco jiného – šaška, tanečníka, krotitele zvířat nebo hrát v kapele. Bylo toho opravdu hodně. Trvalo mi, než jsem si na to prostředí zvykla. Asi po dvou hodinách ze mě všechno opadlo a začala jsem se cítit uvolněně. Děti byly úžasné. Všechno jim dělalo radost, i sebemenší drobnost. Práce s nimi nebyla jednoduchá, něco jim vysvětlit a dohodnout se bylo těžší. Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo, když jsem viděla na generálce malou Barunku, která byla nejmladší a na vozíčku. Při svém čísle se snažila chodit, s čímž jí samozřejmě musel pomoci její vychovatel Matýsek. Bylo to pro mě hodně dojemné. Byla jsem šťastná, když jsem viděla, jak si ty děti představení užívají a vůbec se nestydí. Jejich úsměvy a nadšení, bylo to prostě kouzelné. Když jsme kolem čtvrté hodiny odcházeli, všichni úplně vyčerpaní a unavení, naši noví kamarádi nás nechtěli pustit domů. Když jsem přišla domů, sedla jsem si na postel a dívala se z okna a uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že jsem zdravá a nemám postižení, které bych nikomu nepřála. Byl to vyčerpávající den.
Na Kociánce jsme byli 24. 11. celé dopoledne a odpoledne až do 17 hodin. Na první pohled byl ústav pěkný. Paní učitelka nás zavedla do místnosti, kde na nás čekaly zdejší děti. Zpočátku jsem si myslela, že to bude nuda, ale pak jsme se navzájem představili, zahráli jsem si nějaké hry a nakonec jsem zjistila, že jsou děti z Kociánky fajn. Teta Zdena nás rozdělila do skupinek, ve kterých jsme si měli nacvičit cirkusové vystoupení. Když jsme si vystoupení nachystali a vyzkoušeli, začali chodit rodiče. Měla jsem trochu trému, ale myslím si, že jsme to pěkně zvládli, protože obecenstvo tleskalo a křičelo. Jsem ráda, že jsem se tam šla podívat, jinak bych neměla tak skvělé zážitky. Díky této návštěvě se nedívám na handicapované lidi jako na něco nenormálního. Byli všichni opravdu super. Celý den jsem si moc užila. Chtěla bych, aby nás děti z Kociánky také navštívily a abychom si společně opět něco připravili. Těším se, až je znovu uvidím.
Dne 13.9. jsme se s žáky devátých tříd vydali na návštěvu do Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka. U vrátnice nás přivítal ředitel tohoto obrovského komplexu pan Podlucký a řekl nám základní informace o Ústavu. Od nás jako malé poděkování za možnost navštívit prostory Kociánky dostal přívěšek s logem naší školy. Poté jsme se vydali na obchůzku po areálu. Prošli jsme krásným parkem, podívali se na místní zvířenu, která má především terapeutický význam, až jsme došli k základní škole, kde na nás čekali tamní žáci. Společně jsme došli na hřiště, kde se k nám připojily také dívky z místní chráněné dílny a po společném seznámení jsme si všichni dohromady zahráli oblíbenou Bocciu. Naši žáci také absolvovali menší instruktáž, jak obsluhovat invalidní vozík a poté si vyzkoušeli, jak se na něm jezdí. Dopoledne rychle uběhlo a tak nezbývalo než se s novými kamarády rozloučit a těšit se na další setkání.
Fotografie z akcí, na kterých se podílíme můžete vidět na http://vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/
Žáci našich devátých tříd dostali za svoji pomoc pozvání na trénink od HC Kometa Brno a tak se 19. 12. 2010 vydali do Haly Rondo, aby shlédli brněnské hokejisty v akci. HC Kometa Brno je zapojena v projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC a naši žáci pomáhali připravovat balíčky, které Kometa věnovala dětem z dětských domovů, dětem handicapovaným nebo dětem v diagnostických ústavech. Jsme pyšni na naše žáky, že pomáhají tam, kde je to nejvíce třeba a budiž jim návštěva tréninku nejen poděkováním, ale i předvánočním dárkem.
Foto:
http://vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/2010-12 19_Podekovani_a_pozvani_na_trenink_HC_Kometa_Brno/#
V letošním školním roce se na ZŠ a MŠ Brno, Jihomoravské náměstí 2 začala vyučovat etická výchova. V rámci tohoto předmětu strávili žáci 8. A dva po sobě jdoucí listopadové dny v Ústavu Kociánka společně s tamějšími dětmi. Cílem bylo sblížit dva od sebe odlišné světy a zapojit další třídu naší školy do spolupráce s Kociánkou. Náplní celého dne bylo společné nacvičení divadelního představení s názvem CIRKUS KOCIÁNO. Celodenní snažení a nacvičování bylo završeno veřejným vystoupením v prostorách zdejšího divadelního sálu. Po prvotních pocitech nejistoty se obě skupinky spřátelily. Pro mnoho našich žáků to byla nezapomenutelný zážitek a věřím, že si z tohoto dne odnesli nejen dobrou náladu, ale i spoustu zkušeností. Bylo velice příjemné pozorovat, jak se dva různorodé světy spojují v jeden.
http://vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/2010-11-25_Cirkus_Kociano_-_2._den/
Možnost poznat blíže život lidí s tělesným postižením dostali i žáci šesté třídy v rámci hodiny Občanské výchovy. Simona, Martin a Michal přijali pozvání bez problémů. I „šesťáci“ se dozvěděli, jaké jsou typy tělesných postižení, jak složit a rozložit invalidní vozík a jak s ním manipulovat. Nakonec si také mohli jízdu na vozíku vyzkoušet na vlastní kůži. Žáky téma velice zaujalo a těší se na další setkání, které je jistě čeká. Děkujeme Simče, Martinovi a Michalovi za poučnou a příjemnou návštěvu.
http://vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/2010-11-23_Setkani_s_zaky_ZS_Jihomoravske_namesti_Brno/
Vzhledem k faktu, že žáci našich devátých tříd jsou s Kociánkou jedna ruka, rozhodla se Mgr. Dagmar Kolářová, že možnost poznat příjemné a zajímavé lidi, dá i žákům páté třídy v rámci Dnů zdraví. Pozvání přijali Michal Svoboda, Martin Polášek a Simona Kazdová s radostí. Žáci se během hodiny strávené s nimi dozvěděli základní informace o druzích tělesných postižení a způsobech, jak pomoci člověku na vozíku do autobusu nebo jen vyjet na chodník. Sami si mohli vyzkoušet, jak se lidé na vozíku pohybují. Všem se společně strávený čas líbil a i žáci naší páté třídy se mohou těšit na další setkání s dětmi z Kociánky.
http://vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/2010-11-04_Setkani_na_ZS_Jihomoravske_namesti_Brno/#
Jak rostli naši žáci, rostl i rozměr spolupráce mezi naší školou a Ústavem Kociánka. Doposud naši žáci pomáhali mimo areál Kociánky, což se v tento den změnilo. Dostali možnost navštívit prostory Ústavu a setkat se s místními dětmi, obyvateli a budoucími kamarády. Po prohlídce areálu, seznamovacím kolečku a kurzu, týkajícího se manipulace s invalidním vozíkem, měli žáci možnost, vyzkoušet si jízdu na vozíku nebo si zahrát již známou Bocciu Opět to byl velmi příjemný den, který s sebou přinesl spoustu nových zkušeností.
Ani ke konci měsíce dubna naši žáci nezaháleli. Byli přizváni jako pomocníci k akci Olympiáda mládeže 1.stupně ZŠ. Pomáhali upravovat doskočiště, hlídat soutěžící, zapisovat výsledky. Samozřejmě i u této akce byla přítomna PČR a Martin Polášek z SK Kociánka Brno. Našim žákům se opět naskytla jedna z nesčetných zkušeností, které ve školních lavicích nezískají. Všem se akce moc líbila a všichni si ji i díky skvělému počasí užili.
http://vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/2010-05-25_Olympiada_mladeze_1._stupne_ZS_-_3boj/
V tento den předali policisté ČR dárek vyrobený našimi žáky osmých tříd dětem na Kociánce. Spojení panáčci nebyli jen kopií našeho loga, ale měli být i symbolem spolupráce mezi oběma skupinami dětí.
Jako další součásti počínající spolupráce přišli 12.3.2010 sportovci z SK Kociánka vyzvat naše žáky v Boccii. Boccia je sport určený pro lidi, kteří se díky svému postižení ocitli na invalidním vozíku. Turnaj se konal v naší tělocvičně, kde po celou dobu panovala výborná nálada. Oba týmy se navzájem povzbuzovaly a fandily si. Na konci byli všichni odměněni medailemi a velkým potleskem. Vztahy mezi našimi žáky a dětmi z Kociánky se začaly pomalu, ale jistě prohlubovat.
Spolupráce mezi Ústavem sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka Brno a ZŠ a MŠ Brno, Jihomoravské nám. 2 začala návštěvou PČR, kterou zastupovala Petra Hrazdírová, Andrea Procházková a Milan Gruša. Do školy přišli se záměrem poučit zdejší žáky o nebezpečích šikany. S sebou si na „pomoc“ přivedli také tělesně postižené sportovce z SK Kociánka Brno Martina Poláška, Simonu Kazdovou a také zrakově postiženého Martina. Cílem bylo nejen poukázat na nebezpečí šikany, ale také jim nabídnout možnost pomoci tam, kde je to třeba sice dětem z Kociánky. Beseda skončila dohodou, že žáci našich osmých tříd vyrobí dárek pro děti, které pobývají na Kociánce. Během měsíce března ušili naši žáci plyšové panáčky, které sešili dohromady a vznikli dva dlouzí hadi, jež poslali dětem do Ústavu. Skupina panáčků představovala logo naší školy.
